Česká kultura a média procházejí zásadní proměnou. Streamovací služby jako Netflix nebo HBO mění trh s audiovizí, veřejnoprávní média hledají svou roli v digitálním prostoru, monopolní postavení OSA vyvolává diskusi o férovosti autorských poplatků a stále se řeší, jak podporovat vznik kvalitní tvorby, aniž by se české prostředí změnilo v „dotační ekonomiku“.
Kandidáti, které podporuje ČESKO.plus, a kteří společně kandidují na kandidátce SPOLU, nabídli své pohledy. Jejich odpovědi ukazují, že i když se v mnohém shodují, rozdíly v přístupu jsou zřejmé – a právě ty mohou určovat budoucí směřování české kulturní politiky.
Reforma audiovize: mají streamovací platformy přispívat?
Streamovací platformy se staly běžnou součástí českých domácností. Jen Netflix má podle odhadů stovky tisíc předplatitelů, HBO a Disney+ další statisíce. Zatímco tradiční televize odvádějí příspěvky do českého audiovizuálního fondu, zahraniční platformy zatím přispívají jen minimálně. Reforma audiovize navrhuje, aby část svých zisků odváděly přímo do fondu na tvorbu českých filmů, dokumentů a seriálů.
Kandidáti se v názorech rozcházejí.
Podporovatelé vidí v reformě spravedlivý krok:
- Jakub Janda (ODS, MSK 5.): „Reformu audiovize spíše podporuji – myslím, že je správné hledat cestu, jak zapojit i velké platformy do podpory české tvorby.“ Tím zdůrazňuje princip férovosti – kdo na českém trhu vydělává, měl by část vrátit zpět do domácí kultury.
- Petr Medřík (ODS, MSK 25.): „Reformu jednoznačně podporuji. Pokud tu působí globální platformy, je logické, aby část svých příjmů vrátily do české audiovize.“ Medřík jde ještě dál: vidí v tom nejen podporu, ale i příležitost, aby česká kultura obstála v konkurenci globálních produkcí.
Skeptici ale varují před nežádoucími důsledky:
- Jiří Daniel Trávníček (ODS, ZLK 20.): „Reformu nepodporuji. Podle mě by povinné odvody spíš uškodily než pomohly české kultuře.“ Podle něj povinné odvody mohou snížit atraktivitu služeb pro diváky a ve výsledku poškodit i domácí producenty.
- Karel Souček (ODS, JMK 9.): „Spíše jsem proti. Povinné příspěvky platforem do fondu nepovažuji za správnou cestu.“ Naznačuje, že by upřednostnil spíš dobrovolnou spolupráci a partnerství, než aby stát ukládal další povinnost.
Debata tak osciluje mezi dvěma póly: zda je fér nastavit rovné podmínky pro všechny hráče na trhu, nebo zda by povinné odvody mohly vést k vyšším cenám a menší nabídce.
Veřejnoprávní média a koncesionářské poplatky
Česká televize a Český rozhlas dlouhodobě zajišťují nezávislé zpravodajství, kulturní pořady a obsah, který komerční sektor nenabízí. S nástupem digitální éry se ale objevují dvě otázky: jak udržet jejich roli a jak je financovat.
Většinová shoda panuje na tom, že veřejnoprávní média mají být pilířem nezávislosti:
- Jakub Janda (ODS, MSK 5.): „Veřejnoprávní média by měla zůstat silným pilířem nezávislého zpravodajství. Koncesionářské poplatky vnímám jako nástroj, který ale potřebuje modernizaci.“ Janda zdůrazňuje, že nezávislost má cenu, ale je nutné hledat férovější způsob jejího zajištění.
- Jiří Daniel Trávníček (ODS, ZLK 20.): „Veřejnoprávní média mají smysl, ale je nutné modernizovat jejich financování i fungování. Jsem pro zachování ČT24 jako nezávislého zpravodajského kanálu, zatímco zábavní a komerční programy by měly být financovány spíše z reklamy než z poplatků.“
Další kandidáti upozorňují na financování:
- Karel Souček (ODS, JMK 9.): „Veřejnoprávní média jsou důležitá, ale je potřeba zrevidovat, co vlastně dělají. Když zaznělo, že bez vyšších poplatků budou muset omezit některé programy, přiznám se, že jsem spíše zajásal. Podle mě by měla zůstat ČT24, sport zaměřený na nekomerční disciplíny a jeden univerzální kanál místo ČT1, ČT2 a ČT art.“
Nekteří kandidáti jdou však ještě dál:
- Tomáš Šalamon (ODS, STC 24.): “Veřejnoprávní média jsou reliktem doby, kdy nebylo možné přístup k médiím individuálně zpoplatnit. Je to jediný důvod, proč máme veřejnoprávní televizi, ale ne veřejnoprávní noviny. Veřejnoprávní média zprivatizovat.”
Diskuse o poplatcích tak není jen o částce 135 Kč měsíčně, ale hlavně o tom, jak nastavit moderní model financování a posílit digitální roli veřejnoprávních médií. Zatímco někteří kandidáti chtějí stávající model modernizovat a hledat spravedlivější způsoby financování, objevují se i radikálnější názory – například že by značná část České televize měla být privatizována a fungovat čistě na komerčním základě.
Monopol OSA: čas na změnu?
OSA, kolektivní správce autorských práv, vybírá v Česku každoročně stamiliony korun. Její monopolní postavení se stalo předmětem kritiky – někteří ho považují za zastaralé a netransparentní.
Volání po změně je zřejmé:
- Mikuláš Halás (ODS, PHA 19.): „Podporuji větší konkurenci – monopol není ideální řešení.“ Přinést by to mělo větší férovost pro autory i uživatele.
- Jiří Havránek (ODS, STC 5.): „Současný model potřebuje reformu, aby byl transparentnější.“
- Vojtěch Langr (ODS, PAK 5.): „OSA má své místo, ale nesmí být jediným hráčem bez kontroly.“
Jiní volí opatrnější přístup:
- Petr Šimůnek (ODS, KHK 9.): „Je třeba zajistit, aby systém kolektivní správy fungoval férově. Současná situace není dlouhodobě udržitelná.“
- Dominik Kolder (ODS, MSK 7.): „Monopol OSA vnímám kriticky, ale změny musejí chránit práva autorů.“
Shoda panuje na tom, že OSA potřebuje reformu. Rozdíl je v míře: někdo požaduje konkurenci, jiný posílení transparentnosti a kontroly.
Jak podpořit tvorbu bez dotační závislosti
Kultura se v Česku často financuje prostřednictvím grantů a dotací. Kritici ale upozorňují, že se tím vytváří závislost, kde projekty vznikají „pro dotaci“, ne pro publikum.
Kandidáti proto mluví o rozmanitějších zdrojích:
- Jakub Janda (ODS, MSK 5.): „Podpora tvorby má být pestrá – od crowdfundingových platforem až po mecenášství. Nemůžeme spoléhat jen na dotace.“
- Petr Medřík (ODS, MSK 25.): „Pokud nebudeme dotačně nesmyslně křivit podmínky, tvůrci a producenti si poradí sami. Dotace jsou na počátku většiny problémů – nutí soukromníky soupeřit se státní správou a berou jim čas, energii i finance, které by jinak mohli věnovat tvorbě, dramaturgii a rozvoji. Neházejme jim klacky pod nohy, ale nechme je pracovat.“
- Jiří Daniel Trávníček (ODS, ZLK 20.): „„Namísto dotací bych volil daňové pobídky – tvůrce či investor si náklady na kulturní projekt odečte z daní a stát jen nastaví rámec, nikoli výsledky. Velký potenciál má také mikrofinancování a crowdfunding, tedy možnost, aby fanoušci investovali přímo do hudby, filmu či literatury. Kultura tak bude financovaná publikem, ne úředníkem. A nesmíme zapomínat na partnerství se soukromým sektorem – sponzorství a mecenášství by mělo být daňově zvýhodněno tak, aby se víc vyplatilo podpořit kulturu než kupovat další billboardy.“
Téma podpory tvorby ukazuje jednu z hlavních linií kulturní politiky: jak udržet rovnováhu mezi veřejnou podporou a soukromými zdroji, aby kultura byla svobodná, ale zároveň udržitelná.
Shrnutí: shody a rozdíly
Shody:
- Kandidáti se shodují, že česká kultura potřebuje modernizaci financování.
- Veřejnoprávní média mají hrát nezastupitelnou roli i v digitálním věku.
- Podpora tvorby nesmí vést k dotační závislosti.
Rozdíly:
- U audiovize: část podporuje povinné odvody streamovacích platforem, část je proti.
- U veřejnoprávních médií: liší se pohledy na koncesionářské poplatky a jejich budoucnost.
- U OSA: někdo požaduje konkurenci, jiný jen posílení transparentnosti.
FAQ
Proč se diskutuje o tom, aby Netflix přispíval na české filmy?
Protože na českém trhu vydělává peníze, ale zatím se na domácí tvorbě podílí minimálně. Inspirací jsou země, kde podobné odvody už fungují.
Proč se mluví o koncesionářských poplatcích právě teď?
Protože model financování veřejnoprávních médií je pod tlakem a část veřejnosti poplatky odmítá. Je otázkou, jak je modernizovat, aniž by byla ohrožena nezávislost.
Co je OSA a proč se kritizuje její monopol?
OSA vybírá autorské poplatky za hudbu a rozděluje je autorům. Kritici tvrdí, že monopolní model brzdí transparentnost a férovost.
Jak podpořit českou kulturu bez dotací?
Rozšířit zdroje: crowdfunding, firemní partnerství, mecenášství a daňové úlevy pro dárce.
Výběr zajímavých odpovědí
- Renáta Zajíčková (ODS, PHA 7.): „Role veřejnoprávních médií je nazastupitelná, reforma nevyhnutelná.”
- Vojtěch Langr (ODS, PAK 5.): „OSA má své místo, ale nesmí být jediným hráčem bez kontroly.“
- Václav Panovský (ODS, ÚLK 13.) : „Veřejnoprávní média by se měla soustředit na zpravodajství a dokumentární tvorbu. Produkci filmů a seriálů by měla přenechat soukromému sektoru.“
- Dominik Kolder (ODS, MSK 7.): „Monopol OSA vnímám kriticky, ale změny musejí chránit práva autorů.“
- Karel Souček (ODS, JMK 9.): „Veřejnoprávní média jsou důležitá, ale je potřeba zrevidovat, co vlastně dělají. Když zaznělo, že bez vyšších poplatků budou muset omezit některé programy, přiznám se, že jsem spíše zajásal. Podle mě by měla zůstat ČT24, sport zaměřený na nekomerční disciplíny a jeden univerzální kanál místo ČT1, ČT2 a ČT art.“
Závěr
Česká kultura a média stojí na rozcestí. Naši kandidáti se shodují, že je třeba zachovat nezávislost veřejnoprávních médií, otevřít financování tvorby dalším zdrojům a modernizovat zastaralé modely. Rozcházejí se ale v tom, zda zapojit globální platformy povinnými odvody, nebo spíše dobrovolnou spoluprací, a jak přesně reformovat kolektivní správu práv.
Budoucnost české kultury proto bude záviset na odvaze spojit stabilitu s inovacemi – a právě takové návrhy přinášejí kandidáti, které podporuje ČESKO.plus, a které společně najdete na kandidátce SPOLU.