KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠIMÍČKA | Od poloviny listopadu loňského roku prověřovalo Ministerstvo spravedlnosti možné pochybení místopředsedy Městského soudu v Brně Aleše Dufka, který na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím zveřejnil příkazy k domovním prohlídkám u několika osob, které policie vyšetřuje v souvislosti s podezřelým hospodařením brněnských městských částí. Tento postup je v trestním řízení velmi neobvyklý a podle ministerstva zřejmě nezákonný. Medializace podrobností z přípravného řízení ve fázi před podáním obžaloby je zcela v rozporu s principy trestního řízení a ústavního práva na řádný proces.
Přípravné řízení je první fází trestního řízení. Jeho hlavním úkolem je zjistit odůvodněnost trestního stíhání dané osoby a to, zda je vážnost důkazů taková, že je možné podat obžalobu k soudu. V přípravném řízení je potřeba zjistit a obstarat důkazy svědčící o vině obviněného, stejně jako další důkazy, které vinu vyvracejí. Na zákonném provedení přípravného řízení závisí i výsledek celého trestního řízení. V této fázi řízení plní významnou úlohu také státní zástupce, který vykonává dozor nad činností policejního orgánu a rozhoduje o podání obžaloby k soudu. Přípravné řízení je ze zákona neveřejné.
Neveřejnost přípravného řízení má své opodstatnění, jelikož je v zájmu zjištění skutkového stavu věci, aby do doby provedení předmětných důkazů nebyly tyto zničeny, poškozeny či jinak ovlivněny. Zároveň je pak třeba dbát ochrany osobnosti obviněného, kdy v této fázi řízení není jisté, zda obviněný je vinen z daného činu, a tedy neveřejnost prospívá jeho samotným zájmům. Porušování těchto principů pak považuji za zásadní ohrožení právního státu a ústavních práv dotčených osob.
Koncem loňského roku podal ministr spravedlnosti Pavel Blažek na soudce Dufka kárnou žalobu, o které bude rozhodovat kárný senát Nejvyššího správního soudu. „Trestní řízení má být až do projednávání před soudem neveřejné. Proto jsem podal kárnou žalobu na soudce, který dle mého názoru toto základní pravidlo porušil a poškodil tak nejen práva účastníků řízení a jiných osob, ale mohl i zmařit účel trestního řízení. To nesmí být běžné,“ napsal ministr Blažek na Twitter.
Osoba soudce Dufka v minulosti figurovala v kauze tzv. „Toflova gangu“. Kauza odstartovala v srpnu 2011, kdy bylo zatčeno prvních šest údajných členů skupiny. Nakonec bylo obžalováno celkem 13 lidí. Skupina údajně vydírala podnikatele v letech 1998 až 2010. Vyšetřovatelé řešili celkem 17 případů. Nabízeli jim, že za úplatek vyřeší jejich problémy se zákonem nebo požadovali peníze za to, že proti oběti kauzu sami nevytvoří. Šéfem skupiny měl být bývalý vyšetřovatel hospodářské kriminálky v Brně Michal Tofl, který byl v roce 2010 zastřelen nájemným vrahem. Soudce Dufek byl v předmětné kauze podezřelý, že přijal milionový úplatek.
Jak to všechno souvisí se současnými kauzami? Experti se domnívají, že se podařilo prokázat pouze zlomek jejich skutků. Že zločinecká skupina, do níž patřili kromě brněnského podsvětí také policisté, státní zástupci, advokáti a další osoby, do jisté míry může fungovat stále. Nabízí se tedy otázka, proč se brněnské kauzy okresního formátu skandalizují na úroveň titulních stran nejčtenějších českých zpravodajských webů. Abych si vypůjčil slovník největšího žijícího českého pohádkáře, „není vyloučeno, že“ novináři, kteří brněnské kauzy pokrývají, plní (snad nevědomky) zadání zločinecké organizace a cíleně a zcela nevěrohodně do nich zatahují ministra spravedlnosti a jeho brněnské kolegy.
Je zábavné sledovat, jak se k medializaci rozličných kauz, které ještě neopustily fázi přípravného řízení, staví někteří tzv. „hlasatelé dobra“. Při jejich právním bezvědomí si nejsou schopni uvědomit, že se sami dostávají na temnou stranu bezpráví a nezákonnosti. Ať už jde o úniky ze živých spisů anebo dojmologické dehonestační texty proti konkrétním osobám – a jejich organické šíření na sociálních sítích.
Svobodná a demokratická země nemůže fungovat bez právního státu. Ten je napadán z mnoha směrů. Kromě pachatelů trestné činnosti, kteří jaksi z povahy věci zákonný rámec soužití občanů narušují, je zde řada politiků, médií, nevládních organizací – a co je nejhorší, také orgánů činných v trestním řízení – kteří se cíleně podílejí na jeho destrukci rovněž. V našem pojetí trestního práva již zaplaťpánbůh nemáme prokuraturu, ale státní zastupitelství se svojí jasnou ústavní rolí. Od doby falešné tzv. „protikorupční revoluce“ se však státní zastupitelství snaží posunout do pozice, která mu z ústavy nenáleží. Opět za potlesku „hlasatelů dobra“ a opinion makerů ze sociálních sítí, kteří šíří mezi konzumenty obsahu pokřivený pohled na trestní politiku státu, principy trestního řízení a roli jeho jednotlivých subjektů.
Ústavní soud v minulosti také judikoval, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně ani nebyl trestným činem.
Ústavní soud dále v nálezu ze dne 21.6.2021 uvádí, že „politický systém České republiky je založen na volné soutěži a čl. 22 Listiny základních práv a svobod ukládá povinnost umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil. Státní orgány vstupující autoritativně do této sféry musí konat velice obezřetně a jejich zásahy mohou být odůvodněny pouze silným obecným zájmem. Takovým zájmem je nepochybně stíhání veřejně činných osob, které jsou důvodně podezřelé z trestné činnosti. V konfrontaci těchto zásad však požívá vyšší ústavní ochrany princip volné soutěže politických sil a neodůvodněný zásah státu je potenciálním rizikem i pro samotnou demokracii.“
Vzpomeňme na kauzu paní exministryně Parkanové, které orgány činné v trestním řízení a média ruku v ruce ničily 10 let života zločineckým trestním stíháním a jeho skandalizací. Parkanová také byla sprostá podezřelá. Tehdy ještě nebyl Twitter, jinak by si o sobě tato ctihodná osoba od bezejmenných polovičních bláznů přečetla strašné věci. Vzpomeňme na nedávnou kauzu Dozimetr, kdy měla média k dispozici texty z živých spisů dříve, než byly sděleny podezřelým a samozřejmě aktuální a související kauzu domovních prohlídek v Brně, kde byla rovněž média informována protizákonně pouze z důvodů co největší skandalizace dosud neodsouzených občanů. Ta se děje nejen v médiích, ale rovněž na zmiňovaném Twitteru.
Je velmi pravděpodobné, že někteří tzv. investigativní novináři slouží jako nevědomí pěšáci v složité struktuře regionálního gangu, který si udělal z trestního řízení výnosný business. A pokud stojí v cestě kompetentní ministr, pro nějž je právní stát posvátný a chce jej chránit, je potřeba mu v tom zabránit.