KOMENTÁŘ LUKÁŠE HANESE | Veřejnou debatou o automobilovém průmyslu se jako červená niť táhne téma zákazu prodeje spalovacích motorů od roku 2035. Proč nemá smysl proti němu bojovat?
Jedni jsou pro, protože planeta, druzí proti, protože náš autoprůmysl a k tomu jako nádavek přihodí x důvodů proti „té zlé“ elektromobilitě. Oba tábory pracují s předpokladem, že kurz udávají vrcholní politici EU. Jenže co když je to celé jinak? Co když ti proklatí politici kurz neurčují, ale pouze reagují na vývoj, který pro starý automobilový průmysl nevypadá dobře?
Co tradiční autoprůmysl čeká a (ne)mine v příštích letech? Existují obavy, že během následujících pěti let zaplaví Čína evropský a americký trh auty, která budou mít: 1) zpracování na úrovni top německých automobilek, 2) výrazně příznivější poměr cena výkon než produkce západních automobilek, 3) bezpečnost, software i design na špičkové úrovni, 4) elektrický pohon a díky tomu i nižší náklady na provoz (nabíjení, servis atd.).
Rozsudek smrti
Tak na to dáme cla, regulaci přeci umíme. Nebo ne? Ne! Vlády se tsunami aut „made in China“ zastavit ani nepokusí. Paradoxně to bude VW, Ford, GM a BMW, kdo je přesvědčí, aby se tak nestalo. Pokud by v USA nebo EU někdo zakázal dovoz čínských aut, Čína zahraje svůj part tak, že nejdříve u sebe zakáže prodeje aut z dané země a následně znárodní fabriky, které tam ty zlobivé firmy mají. To si nikdo z výše uvedených nemůže dovolit.
Většina starých automobilek: zaspala v inovacích (software, elektromobilita), má majoritní část zisků z prodeje v Číně a je předlužená. Zákaz prodejů v Číně by pro ně znamenal rozsudek smrti.
Pokud vezeme v úvahu takový scénář vývoje, přechod na elektromobilitu už nevypadá jako vynucený zevnitř, ale spíše jako reakce na faktory zvnějšku. Automobilky zjistily až moc pozdě, že jim vlak ze stanice elektromobilita ujel, a teď se ho snaží dohonit. Pokud měly i ostatní automobilky podobné predikce budoucích prodejů jako například GM, je jasné, co zavládlo ve vedení. Panika. Následně byly postaveny před otázku, jak to dohnat. Investovat do vývoje ze svého, nebo se pokusit pumpnout stát?
Vzhledem k tomu, jak jsou naše ekonomiky závislé na autoprůmyslu, nebylo to asi moc složité přesvědčování. Lídři automotive předložili politikům dva scénáře. Buď nám pomůžete, nebo budou tradiční automobilky do roku 2030 mrtvé a prolitá krev bude na vašich rukou.
Opožděná reakce na pozdní reakci
Nabízí se tedy otázka, zda dotace na inovace na tomhle stavu něco změní. Jestli rychlá smrt není lepší než pomalé umírání, které část z nich čeká. Hádky o to, zda má smysl zakazovat prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035, jsou v podstatě bezpředmětné. V roce 2035 nebudou pro spalovací motory zákazníci.
Že se u nás vede vášnivá debata nad něčím, co bylo schváleno před lety, je samo o sobě typické pro naší veřejnou i politickou debatu. Reagujeme pozdě na reakci, která přišla pozdě.
Celé to působí, jako by Čína hrála šachy deset tahů dopředu, zatímco EU pouze dva. My na to dlouze koukáme, pak hodíme kostkou a pěšcem uděláme tři tahy dozadu, abychom se dostali do domečku, protože myslíme, že se hraje Člověče, nezlob se. A není to poprvé.
Dříve nám EU poslala peníze na rozvoj infrastruktury, ale protože jsme nebyli připraveni a neměli jsme projekty, utratili jsme velkou část peněz za hurá akce, které nás nikam neposunuly. A tak zatímco Polsko stavělo dálnice a letiště, my stavěli akvaparky a rozhledny.
Snaha věnovat energii tomu, abychom změnili rozhodnutí, která padla před lety ve Wolfsburgu, Berlíně a Bruselu, je ztráta času. Nezastávám se regulací, dotací a k EU najdu 100+1 výhrad, ale pokud chceme nějaké rozhodnutí ovlivnit, je dobré problém řešit předtím, než padne rozhodnutí, ne několik let poté.
Z pohledu budoucí mobility je nyní možnost získat peníze na to, aby naše infrastruktura byla co možná nejvíce zelená. To není nic špatného. Můžeme mít kvalitní síť nabíječek. Můžeme se soustředit na čisté a decentralizované zdroje energie. Můžeme se snažit vykoumat, jak na tom vydělat. To mi dává smysl.