KOMENTÁŘ JAKUBA SPLAVCE | Konec chaosu a nový styl. Slova, kterými premiér Petr Fiala charakterizoval v prosinci nástup svého kabinetu. Není divu, tragická komunikace v krizovém období byla jedním z hlavních bodů kritiky, který se nesl ze všech stran, tehdy ještě primárně z opozičních lavic, směrem k vládě Andreje Babiše. Myslím, že za poslední dva roky už všichni pochopili, že význam komunikace se neskrývá jen v předvolebním marketingu, ale její role do značné míry definuje celkovou náladu ve společnosti. Proto je velká škoda, že bod o vybudování kvalitní komunikační infrastruktury představitelů státu a jeho institucí hledáme v prioritách nové vlády marně.
Důvěra neleží ve sněmovně
Vláda dostala většinový mandát od voliče a nyní má i důvěru poslanecké sněmovny. Znamená to snad, že má důvěru i občanů? Chyba lávky. Důvěra v politiky dlouhodobě klesá a za poslední dva roky se dostala na bod mrazu. I proto mě nesmírně mrzí, že o koncepčním uchopení komunikace státu do budoucna není v programovém prohlášení vlády ani slovo. Škoda, že se nikdo nekoukl za hranice a nepoučil se od západních, jižních (Portugalsko), skandinávských nebo asijských států, které na kvalitní a profesionálně odvedenou komunikaci směrem k veřejností nahlíží jako na zcela zásadní a klíčovou. Pokud totiž už nechceme v budoucnu opakovat scénář „best in covid“ komunikace, musíme si uvědomit, že PR a marketing není o volbách. Je z 99 % o důvěře. O důvěře v moji oblíbenou značku. Myslím, že je na čase debatu otevřít a vrátit důvěru v náš nejoblíbenější stát. Snad si to nová vláda brzy uvědomí.
Krizový komunikační plán
Kolikrát to mám ještě někam napsat, aby se to stalo, nebo s tím mám naopak přestat? Štěstí přeje připraveným. I když už rok a půl posloucháme kritiku covidové komunikace Babišovy vlády, stále nám chybí jasný plán. „Nikdo tuhle situaci nečekal!“ se změnilo na „Jsme tu jen měsíc, nechtějte zázraky!“. Na rovinu? Všichni jste tu celou dobu a kdybych počítal s tím, že ty volby třeba vyhraji, připravím si k současné komunikaci takový krizový plán, že se z toho všichni posadí na zadek. Opět a ještě jednou. Celospolečenská krize se dá vždy zvládnout lépe, když je v rukou vládních autorit a institucí konkrétní plán – co, kdy, kdo a jak. Stačila by i vize, co lidem říkat, když zrovna „není líp“. Nemluvíme teď jen o covidu. Novou vládu čeká vlna ekonomické krize, která na mnohé dolehne daleko tvrdším způsobem než pandemie. Měla by vědět, jak krizová témata efektivně komunikovat. Ať už to pro kohokoliv působí komicky, kvalitní komunikační infrastruktura je klíč pro zvládání jakéhokoliv problému. Ať už krize, nebo například blížícího se předsednictví EU. Doteď nemáme nic, ale třeba se dočkáme.
Kvalitní infrastruktura
Covid je komunikačně pasé. Očkovací kampaně selhaly a nyní čekáme, zda zlý vir porazí hodný zlý vir. Můžeme se však poučit a komunikaci státu začít brát vážně. Profesionalizovat ji. Jak? V západních a skandinávských zemích začaly vznikat tzv. expertní komunikační ústavy (počeštil jsem si to). Nejsou to nové mega úřady, ale jasně definované týmy expertů z oboru komunikace při úřadech vlády. Jak fungují, nebo spíše jak by fungovat mohly? Dejme si za příklad to, co nás čeká letos. Předsednictví EU. Každé ministerstvo si na tuto „show“ najalo za mrzký peníz jednoho člověka, který jim bude komunikačně koordinovat jejich resort. Kdybychom měli, říkejme tomu například komunikační ústav, už nyní by byla připravena jasná komunikační strategie celého předsednictví a resorty by jen „doručovaly“. Vznikla by ucelená linka komunikace, která by měla jasný vývoj, jasné milníky, a hlavně by šlo o uvěřitelnou a profesionálně odvedenou práci. Stejně tak by se mělo do budoucna přistupovat naprosto ke všem zásadním celospolečenským problematikám. Bez stranických zájmů. Pro lidi.
Srozumitelnost bez keců
„Štvou mě ty kecy. Já vlastně nevím, co mi tím chtějí říct. Pak to ani neposlouchám,“ vyslechl jsem si loni v létě v jedné ostravské hospodě. Krásně to ilustruje, jak si obyčejný člověk připadá, když se mu politik snaží něco říct. Pravda. Důvodem je to, že často ani neví, co si má vlastně člověk z jejich projevu odnést. Schovávají se za vzletné floskule, bonmoty nebo třeba jen nemají nic konkrétního. Poslední věc je asi největším problémem komunikace současných reprezentantů lidu. Sdělení musí být vždy srozumitelné. Ať jde zleva, nebo zprava. „Pomůžeme!“ „Jak?“ „Prostě pomůžeme lidem!“ Takhle už ne prosím. Lidé chtějí konkrétní nápady. Chtějí vědět, na čem jsou. Možná v nich vyvoláte pozitivní, možná negativní emoce, ale musíte jim to říkat tzv. na placato. Jen tak se dokážou s politiky opět ztotožnit a budou jim více důvěřovat. Srozumitelnost je totiž klíčem k porozumění si navzájem. Volič se musí s politikem ztotožnit. Zakončím to s nadhledem tím, že nejblíže tomu byl nyní premiér Petr Fiala, když nevědomky blízkosti mikrofonů pronesl „Už mě to taky s..e“. V tu chvíli se v něm viděl asi opravdu každý.