KOMENTÁŘ RADIMA IVANA pro INFO.cz | Česko zjevně trápí drahý cukr, a tak se parta postaralistů v čele s ministrem zemědělství Nekulou jala bojovat za jeho zlevnění, respektive za zlevnění potravin celkově. Založili meziresortní komisi a budou „hledat řešení“!
Rok a půl s panem ministrem je pryč a z jeho práce se mi vybaví pouze tento novodobý „boj o zrno“ a glorifikace „rodinného stříbra“ – Budějovického Budvaru. Teď přišel s novou iniciativou, ale poslední co dnes potřebujeme, jsou ministři, kteří si myslí, že přechytračí trh meziresortní komisí a budou podporovat povědomí o zemědělství moudry o tom, že se jedná o tvrdou časově náročnou práci. Potřebujeme v zemědělství produkty s vysokou přidanou hodnotou – technologie.
Při čtení zpráv o vzniku libovolné komise se mi okamžitě vybaví seriál Jistě, pane ministře, kde vznik komise znamenal zamáznutí problému symbolickým gestem. Vybaví se mi ale taky Sir Roger Scruton, který už v roce 1997 v Praze přednesl před křesťanskodemokratickými stranami toto:
„Chceme-li řešit tento problém, musíme se vyhnout těm řešením, jež jsou falešná – tedy například vracet se k ekonomice řízené státem nebo předpokládat, že se o lidi lze postarat jinak než prostřednictvím trhu. Ať už navrhujeme jakékoli řešení, musí být trh jeho součástí. Je to totiž jediný dosud objevený způsob, jak vytvořit přebytek. A bez přebytku tu není nic, co by se dalo rozdělit mezi potřebné, nic, co by umožnilo velkorysá gesta státu. Ano, právě tento problém, je-li správně pochopen, nám vymezuje pravou oblast sociální politiky: takovou regulaci trhu, která zajistí, že čestné jednání je odměněno a nečestné potrestáno.“
Ta slova platí dodnes. Žádná ministerská skupina přebytek nikdy nevytvořila, žádná mezirezortní komise ještě trh „nepřečůrala“.
Místo neustálého řešení cen cukru a podobných zbytečností by ministr, kterému jde o tvorbu přebytku a zvýšení efektivity jemu svěřené politiky státu, měl objíždět a představovat veřejnosti farmaření a zemědělství budoucnosti. Tedy jinak řečeno modernizaci.
Ministr je z titulu své funkce ten, kdo má největší mediální zásah, pokud jde o zemědělství. Měl by tento svůj politický výtlak využít pro snižování bariér vstupu do tohoto sektoru, pro podporu menších a středních farmářů, přílákání nových lidí do oboru a zároveň by mohl mluvit třeba o zajištění dlouhodobé perspektivní existence českého venkova.
Realita českého farmaření je totiž smutná. Stejně jako v jiných sektorech nám ujíždí vlak. Dotace slíznou ti velcí, kteří jsou na ně připraveni se svým byrokratickým aparátem, a menší živoří. Konkurence veškerá žádná. Potomkům zemědělců se představa pokračování v rodinné tradici často bohužel nelíbí – kdo by chtěl dřít od rána do večera?
Česko potřebuje, aby kromě velkých hráčů dělali inovativní zemědělství malí a střední farmáři. Ostatně u těch menších a středních je zavedení jakékoliv inovace daleko rychlejší.
Samozřejmě si musíme uvědomit, že nebude možné další rozšiřování orné půdy. Vlády, investoři, zemědělci a výzkumníci tak musí vsadit na absolutní modernizaci. Robotika, umělá inteligence, autonomní vozidla, drony, extrémní navýšení efektivity, práce s daty, mapovými podklady a další a další přístupy bude muset přijmout i české zemědělství.
Zemědělství je dnes naprosto jiný obor, ve kterém nalezne využití programátor, IT specialista nebo analytik dat. A samozřejmě i tady se uplatní buzzword posledních měsíců – umělá inteligence.
S nadsázkou řečeno: potřebujeme k zemědělství přitáhnout lidi, kteří doteď hráli po nocích Farming Simulator.
Musíme si také uvědomit, že automobilový průmysl nás už dlouho živit nebude. Místo protekcionistických snah politiků a byrokratů, kteří chtějí ochraňovat, co zbývá, se rozhlédněme a hledejme nové příležitosti a nové obory, do kterých se můžeme vrhnout. Potřebujeme tvořit produkty s vysokou přidanou hodnotou. Ve službách, komunikaci ani zábavě se HDP netvoří, ale recykluje.
Trh ví vždycky lépe než politici, kam dál. Ověřme si hypotézu o investování do rozvoje zemědělství na něm. Skupina J&T na začátku roku koupila deset zemědělských podniků v Česku a na Slovensku. Po Agrofertu se tak její JTZE (J&T Zemědělství a ekologie) stala druhou největší zemědělskou skupinou v Česku. Předseda představenstva Jan Šimek v rozhovoru pro iDNES popisuje, na čem se dá v zemědělství vydělávat, a kritizuje systém dotací v EU. Pokud do zemědělství investuje J&T, považuji naši hypotézu za ověřenou. Co z toho plyne pro vás a pro stát? Následujte peníze… a stáhněte svým dětem Farming Simulator.
Bude extrémně důležité nejen vzdělání, ale také technologie, se kterými budou disponovat vysoké školy. Potřebujeme nalít peníze nejen do ČZU, kde už dnes technická fakulta existuje, ale potřebujeme mít kvalitní úzce profilované vysoké školství i v oblastech, kde je možnost inovativní zemědělství rozvíjet. Stejně tak potřebujeme, aby o nejmodernějších trendech v zemědělství věděli státní úředníci a především politici – ti jsou nutnou součástí modernizace.
Podpora venkova spočívá také v rozvoji infrastruktury. Pokud mají jezdit po našich polích autonomní traktory nebo bychom měli řídit pomocí družic, kde se bude hnojit, kde se bude pohybovat technika, tak musíme mít kvalitní infrastrukturu. Potřebujeme, aby zemědělec, který má tři autonomní traktory, drony a další novou techniku, měl rychlý internet. Pak zvládne obsloužit farmu, kterou obhospodařovalo deset lidí, ve třech. V tom je ta přidaná hodnota.
S tímto přístupem přijde zvýšení kvality potravin a jejich dostatek. Bude-li efektivita, bude lepší cena, bude-li kvalitní modernizovaný proces, bude dostatek kvalitních potravin.
Tak nějak – asi naivně – bych si představoval práci ministra – politika. Tak třeba ten další bude mít lepší tah na bránu.