KOMENTÁŘ JAKUBA SPLAVCE | Loni v lednu jsem psal komentář s příhodným názvem „Komunikace jako klíč. Začne ji brát nová vláda konečně vážně?“. Žádný z popsaných a diskutovaných bodů se nenaplnil. Naopak. Jedeme šusem z kopce. Současný stav komunikace českých politiků jsem dnes shrnul do tří odstrašujících fenoménů, které oni sami nějakým perverzním způsobem považují za vrchol marketingu.
Pracuji, tedy jsem
Politici chodí do práce. Wow. A víte, že tam někdy musí být opravdu dlouho? Stejně jako každý z nás. Jenže pro ně je to hodně těžké. Takže si berou spacáky, karimatky a vitamínové balíčky. Prostě se připravují na to, že budou pracovat déle, než jsou zvyklí. Nebyli by to ale ti naši, aby si nám, svým voličům, pořádně nepostěžovali nebo se v konečné fázi nepředháněli, kdo má lepší video nebo fotku, jak tráví ve sněmovně den i noc.
Ve snaze o popularizaci sama sebe se k tomuto nechali strhnout skoro všichni napříč politickým spektrem. Přestože se pro politiky „práce = těžký“, tak tady už komedie přesáhla hranice lidského chápání. To, že v práci jste, je naprosto normální. Co tam děláte, to je nám záhadou. Co kdybyste nám to řekli? Místo fotek s unavenou tváří nebo rádoby vtipnými videi se spacáky.
Legenda o Babišovi
Kdyby bývalý premiér neexistoval, museli bychom si ho snad vymyslet. Notu anti-Babiš jsme myslím tak nějak všichni chápali před volbami v roce 2021 nebo pár měsíců po nich. Že bude neúspěšný kandidát na prezidenta jedním z hlavních témat komunikačních kanálů všech stran i jejich předních politiků i v roce 2023 ale nečekal asi nikdo. Proč taky? Vždyť zlatým pravidlem politické komunikace je, že o svém soupeři nemluvíte. Nedáváte mu prostor. Vlastně se o něj nezajímáte a nastavujete si vlastní agendu. Nestalo se.
Reinkarnace jeho historického odkazu a legitimizace jeho politiky i existence probíhá dnes a denně. Ať už formou výmluv, že za současnou situaci může poslanec ANO a jeho kolegové, nebo protože někdo z nich pronesl výrok, který se ostatním nelíbí nebo nedává smysl. Na obě varianty už jsme si snad u nich zvykli.
Nula. Takový by měl být počet zmínek o AB z řad vládních i opozičních politiků mimo jeho hnutí. Nezájem totiž neprodává. Nezájem nepřináší hlasy. Co je přináší? Jasná a přehledná komunikace vlastního programu a jeho plnění. Legenda o Babišovi pomalu upadá a dlouho byla živena jen zájmem druhých a prvním profesionalizovaným týmem pracujícím na jeho osobním PR.
Lečo je víc než program
S předchozím bodem souvisí absence jakékoliv faktické agendy. Když nic nemám, naskakuji na kraviny. Čím jiným bych měl plnit obsah svých komunikačních kanálů než tím, že vyvracím cenu leča. Upřímně? Co kdybychom se pro jednou vykašlali na marginální marketingové bojůvky a vrátili se k tomu, že budou politické strany i politici komunikovat hlavně svůj program.
V současné chvíli jsme se dostali do situace, že se častěji než kdy jindy řeší, kdo víc přidal důchodcům. Nebo jak se důchodci mají. Třebaže jsou vymyšlení jako v případě pána z Vysočiny. Celou polemiku navíc kazí fakt, že důchody se zvyšují zákonnou normou a nikdo z politiků za to fakticky nemůže. Nacházíme se v době, kdy potřebujeme především redukci státní správy, změnu přístupu k českému školství a modernizaci. Máme vládu, co má 108. Tak kdy jindy dělat a vhodně komunikovat něco, co může mít reálné výsledky a pozitivní dopady.
Přístup vlády i opozice ke komunikaci je tristní. Profesionalizace na minimu. Obsah zcela chybí. V tomto se kabinet Andreje Babiše od toho Petra Fialy prakticky neliší. Bohužel. Kvalitní komunikace je totiž základem každé zdravé společnosti. Bez keců. Věcně, konkrétně a jasně. Srozumitelnost je klíčem k porozumění si navzájem. Důvěra neleží ve sněmovně. Mluvte s lidmi, ne o lidech. Mluvte o tom, co děláte, ne o sobě.