Skip to main content

KOMENTÁŘ RADIMA IVANA | Věřili jsme, že s pádem komunismu skončila doba, kdy se stát neodbytně chtěl „o všechny a všechno postarat“. Chyba. Zažíváme renesanci státní péče o občana. Přispěl k tomu koronavirus a nové krize – ekonomické a válečné.

Postaralismus
Vrchní postaralista podle Midjourney.

Chtěli byste, aby vám politici méně kecali do života? Nebojte, přijde to, ale až s nějakou příští politickou reprezentací. Snaha určovat ostatním, jak mají žít, je zaryta hluboko v nás.

Vzdělávání se, ambice, stravovací návyky, rozvoj osobnosti, cvičení, vaše odbornost, schopnost používat nové technologie, finanční a investiční gramotnost, nákupní chování a další a další oblasti jsou součástí osobní zodpovědnosti každého z nás. A pozoruji, že díky dostupným informacím se o sebe dokáže postarat čím dál více lidí. Dokáží dobře reagovat v nejrůznějších situacích, které nás v turbulentní době potkávají. Je ale na každém jednotlivci, jak informace uchopí, využije a zhodnotí ve svůj prospěch.

Proč je „postaralismus“ špatný?

To slovo jsem si vymyslel z toho důvodu, že bohužel opět pozoruji taky zvýšenou snahu politiků (a je jedno z které strany) starat se o lidi. Proč je to špatně? Protože politik většinou řeší důsledek, nikoliv příčinu, a myslí hlavně na to, že mu „starost o občana“ přinese politické body. Není to zdaleka pravda, protože uhasit tolik požárů, které lidi právě pálí, nikdo nedokáže. Výsledkem podobné politiky navíc bývá obří schodek rozpočtu – vláda ANO budiž této zemi mementem nefunkčnosti podobného modelu vládnutí. 

Důležitá je podle mě jiná věc: umět lidem dát důvěru, že si s nenadálými situacemi poradí.

Začnu opět u důchodů, o kterých jsem tu psal nedávno v jiném textu. Politici by měli aspoň lidem v mém věku začít říkat pravdu, ostatně mnoho z nás to tuší: žádný důchod, ze kterého bychom chtěli žít, nás nečeká.

Každý z nás to nejspíš viděl u svých prarodičů. Nádobí z období normalizace, skříně, které „zažily“ Husáka i Zápotockého… Většina z nás si posteskne nad tím, že k seniorům byl život tvrdý. Pomyslíme si, jak je systém špatně nastavený a že by „stát měl důchodcům, sakra, přidat“!

Zkuste se na to ale podívat jinak. Všechen ten starý nábytek, obité skleničky, nejlevnější jídlo… Vnímejte, že právě tohle je výsledek snahy státu postarat se o své lidi.

Postaralismus: ošuntělé a zastaralé

Pokud vám někdo říká, že je důležité, aby se stát o lidi staral, vzpomeňte si ještě jednou na ty chvíle u babičky. Možná vám děda říkal, jak byl celý život u jednoho zaměstnavatele a dostal párkrát přidáno. Vzpomeňte si na to, jak nadával na každého, kdo nezvýšil důchody. Mimochodem, v Česku jsou státní penze zhruba v 90 % případů jediným příjmem, který důchodci mají. Pokud se nechcete ve stáří rozčilovat nad tím, jak vám to někdo (ne)zařídil, vezměte to do vlastních rukou.

Přemýšlení způsobem „kdo může za můj život“ je v Česku stále hodně přítomné, nikam nezmizelo. Pořád se většina z nás domnívá, že stát vyřeší naše záležitosti lépe. Pořád se mnoho z nás domnívá, že být u jednoho zaměstnavatele celý život je kariérní cíl. Stále si lidé kolem vás myslí, že ztratit práci je hanba. Na návštěvě u prarodičů nebo rodičů možná slyšíte: „Hlavně si musíš udržet místo!“

Ne, nemusíte. Nezaměstnanost je u nás dlouhodobě velmi nízká.

Naše pracovní právo je totálně rigidní a v kombinaci s příšerně velkým zdaněním práce podporuje snahu setrvávat na jedné pozici nebo u jednoho zaměstnavatele déle, než byste chtěli. Daně odchází státu z vašeho platu hned místo toho, abyste tvořili větší úspory a pak se s větším naspořeným kapitálem rozhodovali, jestli práci změníte, případně jestli sami začnete podnikat. Pravidelně dotujete zdravotnictví a sociální systém. Pokud se rozhodnete pro alternativu v podobě OSVČ, pak jste často považováni za parazity a s pravidelnou frekvencí přichází postaralisté, kteří by vám rádi zvedli odvody, protože jinak přece budete mít malý důchod!

Je normální změnit práci. Je normální udělat to třeba i desetkrát za život. Je normální, že vám nevyjde podnikání napoprvé. Je normální si nejít pro podporu v nezaměstnanosti. Je normální od státu nechtít pomoc. A taky je normální odejít do důchodu, až budete chtít vy. Stačí vám plán a jedna tabulka, stát k tomu nepotřebujete. Nepotřebujete, aby vám zajistil obývák jako vaší babičce. Postavte se postaralismu.

Postaralismus všude kolem nás

Postaralismus vidíme kolem sebe každý den, v poslední době to nebyla jen debata o důchodech, ale také o cenách v obchodech. Ostatně, mluvil jsem o tom ve svém pravidelném streamu.

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula rozjel aktivitu, která měla vést k nahlašování nekalých praktik velkých řetězců. Celou situaci popisoval a dokazoval na cenách cukru. Ministr bojuje za to, aby lidé měli levný cukr… taky vám to přijde naprosto bizarní? Češi jsou jedním z nejobéznějších národů na světě a že je bábovka naše tradiční delikatesa, neznamená, že by se člen vlády měl starat o nízkou cenu cukru. 

Od ministra zemědělství bychom měli chtít úplně jiné věci: třeba aby změnil české zemědělství, které se stále orientuje na dotace, nikoli inovace. Když už se stará, měl by se postarat o to, aby tu byly podmínky pro inovované zemědělství. Našel jsem si, že hodlá investovat skrze dotace deset miliard právě do inovovaného zemědělství. Doufám, že na peníze dosáhne i někdo jiný, než všechny nám známé agropodniky, které mají na získávání dotací velký administrativní aparát. Dotace samozřejmě neřeší skutečnost, že za kvalitu si musíte pořádně připlatit…

Dnes budu na lidovce hodně přísný, nicméně dalším z dlouhé řady postaralistů je bývalý ministr pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek, který na twitteru napsal, že na „malá“ gymnázia (upřesněno po upozornění P. Bělobrádka – pozn. redakce) by mělo chodit jen osm procent populace. Možná že to Bělobrádek myslí dobře, ale stát tady není od toho, aby stanovoval procentem v tabulce jakékoliv počty žáků gymnázií, středních škol nebo učilišť. Nechejme to prosím na studentech a jejich rodičích. Lidé dnes mají asi miliardu možností, jak si kvalifikaci v jakémkoliv oboru dodělat.

Od politiků dneška nic jiného nečekejte

Politici dneška nedokáží jiný koncept než postaralismus pochopit. Jde to napříč politickým spektrem, i když jsem si výše vybral jen lidovce. To samé platí ve všech relevantních stranách dnešního politického spektra (Kluci od Svobodných, sorry, po spolupráci s Trikolórou relevantní nejste). Na dnešní politiky se vlastně nezlobím. Žijí v tomto nepružném systému dlouhá léta. Do jisté míry je to centrální plánování a postaralismus je jediný myslitelný směr.

Absence větší privatizace ve vzdělání nebo zdravotnictví to podporuje. Celé je to spojené s vysokým zdaněním práce, které jsem zmínil výše. To totiž neumožňuje politikům jakoukoli větší privatizaci provést. Není dost lidí, kteří by měli peníze na to, aby svým potomkům zajistili kvalitní základní, střední či vysoké vzdělání. Lidé platí za neefektivní zdravotnictví i školství, protože stát se zase domnívá, že to vymyslí plošně lépe pro všechny.

Politiky si ale neplatíte za to, že se o nás všechny do jednoho postarají. Platíte si je za to, že budou zastupovat právě vaše osobní zájmy a priority.

Máte k tomu komentář? Přijďte mi to říct každou středu o půl šesté večer na můj Twitch.